Když americká celnice zabavila turbo z Red Bull F1: Ford musel zachraňovat situaci ve 2 ráno
Na internetu občas koluje představa, že technické partnerství Ford Motor Company s Red Bull Racing je hlavně o nálepkách na monopostu a promo videích, kde Max Verstappen prožene Mustang po okruhu. Realita je mnohem „špinavější“ — a hlavně mnohem zajímavější.
Mezi Milton Keynes (sídlo Red Bullu v Británii) a Detroitem/Michiganem (Ford) totiž probíhá každodenní výměna lidí, know-how i fyzických komponent. A jakmile mezi dvěma kontinenty začnete posílat nejen e-maily, ale i hardware, rychle zjistíte, že největší soupeř někdy není Ferrari ani Mercedes… ale logistika.
Jedna z nejlepších historek se odehrála už v roce 2022, kdy bylo partnerství ještě čerstvé a všechno se dělo v extrémním tempu.
Turbo v kufříku a problém, který nikdo nechce zažít
Red Bull tehdy vyvinul turbocharger, ale neměl ho kde včas otestovat. Řešení? Poslat ho do USA a otestovat ho ve Fordích zázemích — jenže čas tlačil.
Blížilo se totiž FIA-mandatorní letní „shutdown“ (povinná odstávka), během které se musí vývoj a testování na čas zastavit. Okno na přepravu, instalaci a získání dat bylo malé. Tak malé, že jeden z inženýrů vzal turbo prostě s sebou do letadla — v příručním zavazadle.
A pak přišel moment, který zní jako scéna z filmu:
Inženýr přiletí do Detroitu, jde přes letiště… a celník se zeptá, co to je. Inženýr odpoví poctivě. A americká Customs and Border Protection řekne v podstatě:
„Díky, tohle si vezmeme.“
Turbo — cenný, unikátní díl — skončilo zabavené. A čas běžel.
„Došlo mi, že dělám F1… když jsem seděl na celnici ve 2 ráno“
Christian Hertrich, hlavní inženýr pohonného ústrojí Ford Racing, to popsal pro The Drive tak, že právě tehdy mu to celé „docvaklo“.
Ne při návštěvě továrny. Ne při prvním meetingu s Red Bullem. Ale ve chvíli, kdy:
- dostal telefonát ve stylu „Jak to dostaneme zpátky?“
- odpověděl „Nevím, ale zjistíme to.“
- a nakonec seděl ve 2:00 ráno na Customs and Border Patrol, aby turbo vyprostil
Důvod byl prostý: do 12 hodin museli kvůli odstávce testování ukončit. Pokud by turbo nezískali zpět a nestihli z něj vytáhnout data, deadline by byl pryč — a s ním i část vývoje.
Tohle je F1 v kostce: špičková technika, obří tlak, a někdy naprosto absurdní překážky.
Nešlo o pašování. Šlo o papíry.
Hertrich později vysvětlil, že problém nebyl žádný úmysl něco obejít. Byl to „jen“ procesní přešlap: chyběly správné formuláře pro dočasný dovoz.
A to je přesně ten typ detailu, který v rychle rozjetém projektu snadno uteče:
- prakticky každý kus hardwaru, který vstoupí do USA, má mít manifest / deklaraci
- u profesionálního dovozu hraje roli i hodnota věci a účel (dočasně vs. trvale)
- u dočasných dovozů se často řeší důkaz, že díl zase opustí zemi, aby nevznikly poplatky či cla
V motorsportu je to běžná realita. Některé země jsou pro týmy vyhlášené tím, že dovozní pravidla umí být složitá a nečekaná (často se zmiňuje třeba Brazílie nebo některé státy Blízkého východu). Tady ale šlo spíš o to, že partnerství bylo nové a všechno se dělo příliš rychle.
Dnes už to prý šlape — ale někdy je nejlepší sednout na letadlo
Dobrá zpráva: po téhle zkušenosti si Ford a Red Bull nastavili jasnější procesy a mají lidi, kteří logistiku hlídají. Podle Hertricha dnes zvládnou poslat díly mezi USA a Británií běžně do dvou dnů.
A přesto dodává jednu věc, která zní až překvapivě lidsky: někdy je pořád nejlepší prostě nasednout do letadla a řešit to osobně.
Protože v F1 nerozhodují jen koně, aerodynamika a simulace. Občas rozhodne i to, jestli se správný díl dostane přes hranice včas.
Zdroj: The Drive
