Americká armáda sází na nový typ bezosádkového vozidla. A místo čistého dieselu přichází elektrika s prodlužovačem dojezdu
Tichý pohyb v nebezpečné zóně, méně vojáků v ohrožení a zároveň dost energie pro další systémy v poli. Přesně tímto směrem se teď vydává americká armáda, která zadala společnosti American Rheinmetall osmnáctiměsíční kontrakt na vývoj a dodání nové generace bezosádkových pozemních vozidel UGV. Zajímavé přitom je, že nepůjde o klasickou vojenskou techniku se spalovacím motorem, ale o stroj postavený na platformě Harbinger Praesidia s pohonem typu extended-range EV.
Na první pohled to může znít jako slovíčkaření, ale rozdíl je důležitý. Harbinger sice své řešení označuje jako plug-in hybrid, ve skutečnosti jde o elektromobil s prodlužovačem dojezdu. Kola totiž nepohání benzinový motor přímo. O pohyb se stará elektrický motor s vysokým točivým momentem, zatímco kompaktní benzinový agregát slouží k dobíjení baterie nebo k napájení externích systémů tam, kde není k dispozici nabíječka.
A právě tohle dává celé koncepci vojenský smysl. V prostředí, kde rozhodují sekundy, hluk i logistika, může být tichý elektrický pohyb velkou výhodou. Vozidlo se dokáže přesouvat s nižší akustickou stopou, ale zároveň není odkázané jen na infrastrukturu nebo pevně daný dojezd baterie. Pokud je potřeba pokračovat dál nebo zásobovat další zařízení energií, přichází ke slovu spalovací motor.
Nejde navíc jen o samotný pohyb. Platforma Harbinger Praesidia dokáže exportovat až 350 kW výkonu do externích systémů. Samotný benzinový motor zajišťuje 48 kW nepřetržitého výkonu, vůz má také 15kW palubní invertor pro split-phase AC výstup a zbytek energie dodává vysokonapěťová baterie. Jinými slovy: tohle není jen bezosádkový nosič nákladu, ale potenciálně i mobilní energetický uzel, který může v terénu podporovat další techniku.
Důležité jsou i parametry dojezdu. Harbinger uvádí, že vojenská plug-in hybridní platforma zvládne více než 500 mil na plnou nádrž a plně nabitou baterii. Čistě na elektřinu pak ujede přibližně 105 mil. Právě kombinace tichého elektrického režimu a dlouhého celkového dosahu je přesně to, co může v moderním bojovém prostoru rozhodovat.
American Rheinmetall přitom nestaví celý projekt od nuly. Sáhne po již existující architektuře, která byla původně navržena pro komerční vozidla a následně upravena pro vojenské nasazení. Harbinger nabízí tři rozvory: 158, 178 a 208 palců. Jakou konkrétní variantu dostane finální armádní UGV, zatím zveřejněno nebylo. Každá z těchto verzí ale počítá s celkovou hmotností mezi 16 000 a 26 000 librami a s maximálním užitečným zatížením 18 000 liber. To už nejsou malé robotické platformy pro průzkum, ale velmi schopná technika pro přepravu zásob, vybavení nebo podpůrných systémů.
Velkým tématem je také autonomie. Základem platformy je technologie drive-by-wire, která umožňuje třetím stranám integrovat vlastní systémy bez nutnosti řešit tradiční mechanické ovládání vozidla. Pro armádu je to klíčové, protože nový UGV nemá být jen dálkově řízený stroj, ale vozidlo schopné samostatnějšího pohybu v náročném prostředí.
Do projektu proto vstupují i další firmy. Forterra dodá software pro autonomní řízení, který má vozidlu umožnit navigaci a provoz s minimálním lidským zásahem. Primordial Labs pak integruje rozhraní Anura, které převádí hlasové příkazy v přirozeném jazyce na pokyny pro samotné vozidlo. V praxi to znamená další krok směrem k tomu, aby se obsluha soustředila spíš na úkol než na složité ovládání techniky.
Celý kontrakt spadá pod armádní program Project Sustainment, který vznikl jako reakce na rostoucí riziko útoků na logistické konvoje. Hrozbou už nejsou jen přímé střety, ale také dálkově ovládané drony a přesné údery na velkou vzdálenost. Čím méně vojáků musí sedět ve vozidlech převážejících palivo, munici nebo jiný citlivý materiál, tím lépe. Právě tady dostávají bezosádková vozidla skutečný význam: nejde o technologickou atrakci, ale o snahu snížit ztráty a zvýšit odolnost zásobování.
Zajímavé je i to, jak rychle se celý projekt rozbíhá. Kontrakt běží přes National Advanced Mobility Consortium (NAMC), tedy partnerství mezi vládou a obranným průmyslem, které armádě umožňuje financovat experimentální dopravní technologie rychleji než tradičním akvizičním procesem. Jinými slovy: nejde o vzdálenou vizi na papíře, ale o poměrně svižný pokus dostat novou generaci vojenské mobility do reálného provozu.
Nové UGV tak ukazuje širší trend, který už nelze přehlížet. Elektrifikace se neposouvá jen do osobních aut, dodávek nebo nákladní dopravy, ale začíná měnit i vojenské uvažování. Ne proto, že by armády chtěly působit ekologicky, ale proto, že elektrický pohon přináší velmi konkrétní výhody: tichý provoz, vysoký okamžitý točivý moment, schopnost napájet externí systémy a flexibilnější práci s energií v terénu.
A právě v tom je tenhle projekt možná nejzajímavější. Není to jen další robotické vozidlo pro armádu. Je to ukázka, že budoucnost vojenské logistiky může být tišší, chytřejší a mnohem méně závislá na tom, aby lidé seděli přímo v nebezpečné zóně.
Zdroj: Rheinmetall
